TVOŘENÍ - Jak vznikly Pihovaté pralinky 1/5
Podzim barví listy stromů a vůně bramborových natí mě vrací do dětství. Jemné mlhy pokrývají svět nostalgií a má duše si melancholicky plesá. Ráda se dívám, jak se život chystá k spánku. Chodívám do lesa a vůně zetlelého listí se mi zakusuje do měkkého patra.
Vítr zpívá svou tesknou melodií mezi prázdnými větvemi a promlouvá k mému nitru. Zima se dere do polí a krákání havranů ježí husí kůži. Sedím a pokorně naslouchám okamžikům podzimní něhy. Zanechávají ve mně hlubokou stopu, jako zvuk varhan v kostele.
Najednou vím, o čem budu psát. Chci psát příběhy, které mají podobnou ozvěnu. Příběhy, co chytnou a nepustí. Opravdové, syrové a plné emocí. Takové, po kterých musí být chvilku ticho. Tvoření začíná a hlava nepřemýšlí, píše jen to, co cítí. Písmena jsou štětce a věty jsou palety barev. Ponořuji se hluboko do starých pocitů. Klesám po schodech do bludiště svého nitra, nahlížím do komnat a zákoutí, kde se usadil prach.
Mozek je hluboké moře, které chrání poklady svých vzpomínek. Měsíční světlo mu pomáhá odkrýt zlomené stěžně ztroskotaných lodí zapadlých do písku. Zas a znovu se do něho nořím a vplouvám se svou dřevěnou bárkou. Nechávám se unášet rozbouřenými hladinami myšlenek a pocitů. Vítr a déšť fantazie mě bičují a vysoké vlny rozhodují, zda se udržím na hladině nebo navždy klesnu utonulá. Hlubina moře je temná a se svými ostrými útesy mi ukazuje pomíjivost a křehkost lidského bytí. Světelné paprsky se lomí v tyrkysovém nádechu a já je nechávám proniknout do sebe a skrze mě, do písmen, slov i vět. Má duše si tvoří a vymalovává své obrazy. Fantazie sílí a otevírá mi dveře do nových světů.
Možná to všechno píše někdo jiný. Slova sama skáčou na papír a já se jen nezúčastněně dívám, jak se plní černí.
Dny se mění v týdny. Hrdinové mých příběhů se zabydleli v mém srdci i bytě a každý večer na mě čekají. Vracím se k nim natěšená a povídáme si hluboko do noci. Přicházejí k mým dveřím a po jednom vstupují dovnitř. Počty stránek narůstají a každá kapitola uleví mému nitru. Písmena mezitím polykají lásku, radost, smutek i žal.
Za pár měsíců je truhla s poklady plná. Podzim se přehoupnul do zimy a Vánoce se blíží.
Poslala jsem pár povídek kamarádce Báře a chtěla vědět, jestli mají šanci.
Telefon zazvonil brzy ráno.
„Děláš si srandu?“ volá mi Bára zastřeným hlasem.
„O čem to mluvíš?“ Divím se.
„Nespala jsem.“
„To je mi líto, co se stalo?“ Ptám se opatrně.
„Dočetla jsem ty tvoje povídky, ty Mařko jedna.“ Dodává vesele.
„Okamžitě, začneš pracovat na tom, aby z toho byla knížka. Tohle musí jít ven.“
Poděkovala jsem jí a usmála se. Nejsem žádný spisovatel, napsat knížku není jen tak, ale vždycky to byl můj tajný sen.
Třeba je teď opravdu ten správný moment.
POKRAČOVAT VE ČTENÍ: DŘINA - Jak vznikly Pihovaté pralinky 2/5
Povídky Pihovaté pralinky koupíte tištěné, jako eknihu i audioknihu.
#pihovate pralinky
#příběhknížky
Comments