OSUD


Všude jsou teď samé změny,

já se z toho kácím k zemi.

Přemýšlím jak dál z té louže,

na schodech to pěkně klouže.


Prý je zdravé chodit pěšky,

poslední schod chce mé čéšky.

Nedořeknu ani popel,

ležím dole jako sopel.


Nebyla jsem nalitá,

doktor věřit odmítá.

Dal mi na to neschopenku,

nemám skákat nikde venku.


Kolena nám jeden modrák,

kulhám jako starej Pejrak.

Virus hubí národy,

a já se zramím o schody.


Vykládám to kamarádce,

ta mi na to řekne sladce:

Co svět stojí platí dosud,

vlastní blbost je tvůj osud.


#blbost

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

CHMURA

CHTĚNÍ

Díky že jste se stavili 

Píšu si pro radost. Ráda poslouchám zajímavé příběhy. Nechávám je proniknout do mých textů. Líbí se mi jejich skrytá poselství.

Nechte textům

dveře otevřené

Díky za přihlášení

  • Facebook
  • Instagram
  • Black YouTube Icon