OSUD

Všude jsou teď samé změny,

já se z toho kácím k zemi.

Přemýšlím jak dál z té louže,

na schodech to pěkně klouže.

Prý je zdravé chodit pěšky,

poslední schod chce mé čéšky.

Nedořeknu ani popel,

ležím dole jako sopel.

Nebyla jsem nalitá,

doktor věřit odmítá.

Dal mi na to neschopenku,

nemám skákat nikde venku.

Kolena nám jeden modrák,

kulhám jako starej Pejrak.

Virus hubí národy,

a já se zramím o schody.

Vykládám to kamarádce,

ta mi na to řekne sladce:

Co svět stojí platí dosud,

vlastní blbost je tvůj osud.

#blbost