Působí to tu jako ztracený svět. Až trochu spirituálně. Žili tu Guančové. Vybudovali tu důmyslný systém jeskynního bydlení, sýpek, rezervoárů na vodu i oltářů.

Strach se mi usadil na rameno. Byla jsem schopná sledovat jen boty před sebou. Ne, nesmím se podívat dolů. Nesmím nechat strach, aby mě paralyzoval. Neptám se, co mě čeká. Jen pomalu pokračuji dál.

Stoupáme kolem Výrovky a Studniční hory. Výhledy jsou neskutečné. Lidí přibylo, ale pořád se to dá. Sněžka se ukázala. A s ní jsou zabarvené pláně, co se barví do podzimních tónů. Kochám se.