Projíždíme dokonalou silničkou. Masivy hor z jedné strany, rozkvetlé louky z druhé a přenádherné výhledy. Je to do kopce, ale jsou tu i mega parádní sjezdy. Po cestě slyšíš, jak to všude ševelí, píská, kdáká a vítr ti šustí kolem uší. A nikde nikdo.

Ten pohled do doliny je magický. Stromy, jezírka a kopce si tam jen tak sedí. Zakously se do mě. Taky modrá skála. Všichni říkali, že je šedá, ale já vidím modrou. Asi únava :-)

Vysokánské borovice vystřídaly obří mrakodrapy eukalyptů. Voní to tu nebesky. U cesty dozrávají pomeranče, citróny a avokáda...