JAK VYDAT KNIHU 2/5 - DENÍK

Cesta za vydáním vlastní knihy

1/5: Rukopis 

2/5: Hledání nakladatelství (právě čtete)

3/5: Audiokniha

4/5: Editace a crowdfunding

5/5: Křest knihy

Pětidílný seriál o skutečné cestě od prvního rukopisu až po křest knihy. Sdílím své zkušenosti s hledáním nakladatelství, editací, audioknihou i tím, co vydání první knihy skutečně obnáší. Pokud sníte o vlastní knize, možná vám moje zkušenosti dodají odvahu udělat první krok.

---

Hledání nakladatelství – druhý krok k vydání knihy

Prvním krokem bylo dokončit rukopis a teď je na řadě sehnat vydavatele a editora. Poslala jsem jim rukopis a netrpělivě čekala na vyjádření. K mému překvapení po několika týdnech vydavatel kývnul, že by tohle možná mohlo někoho zajímat a editor přijal nabídku na vydání knihy.

Připsal jen, že toho má teď hodně, ale že si to přečte a pošle vyjádření později. Skáču radostí, ale jak se ukáže, je to zbytečně brzy. Dlouhé týdny potom se nic neděje. Jsem netrpělivá a podrážděná, zakusují se do mě pochybnosti.

„Chtěla jsem jen vědět, co si o tom myslíte. Nedokážu to sama už vůbec posoudit a ráda bych znala nezaujatý názor.“ Prosím editora v dalším emailu, jde mi o vydání knihy. Přijde mi po dlouhém vlčení pak takové nijaké hodnocení, s tím, že on není cílová skupina. Dobře, říkám si, není cílová skupina, ale snad už toho v životě přečetl dost na to, aby mi řekl, zda to má nebo nemá šanci, ne? Čílím se a znovu žádám o recenzi. Týdny plynou a velké nic se válí v éteru. Jsem zoufalá a nedočkavá. Potřebuji vědět, zda je obsah správně, zda mám něco vynechat, přepsat, doplnit. Prostě zjistit, zda je to na vydání knihy nebo na přepis. (Zoufalství a bezradnost jsou jednou z nejsilnějších emocí. Povídka Rozeta právě z knihy Pihovaté pralinky nabízí rozhřešení. Poslechněte si ji na Spotify.)

Mezitím znovu a znovu pročítám a opravuji texty, ale nevím, jak postoupit dál. Vánoce jsou za týden a editor mlčí. S poslední nadějí posílám celý text Báře, zda by mi znovu nepomohla. „Nepotřebuji žádný med kolem pusy, potřebuji kritiku, až na dřeň.“ Píšu jí prosebně. Druhý den ráno mám schránku plnou, Bára makala přes celou noc.

„Přeskládej pořadí. Modře podtržené povídky úplně vyhoď, zelené jsem vůbec nepochopila, tam není asi úplně jasná obsahová linka a červeně označené více rozviň. Žlutě jsou povídky se silnými emocemi, ty mě dostaly, stejně udělej i ty ostatní. Dej si pozor na stylistiku, souvětí a někdy až přílišnou strohost. Na ultra krátké věty se vykašli, bacha na střídání časů a ty povídky z konce dej na začátek.“ Jsem nadšená, přesně tohle jsem potřebovala. Musím jí zavolat.

„A jaký jsi z toho měla dojem?“ Ptám se zvědavě.

„Měla jsem z toho pralinky až na prdeli.“ Odpoví.

Virus nás přes Vánoce uvěznil doma, tak jsem svátky trávila se svými povídkovými hrdiny. Nebýt jich, asi by mě ta samota sežrala za živa. Z gruntu jsem všechny povídky přepisovala. Na vydání knihy jsem makala deset hodin denně a byla jsem k nim krutá. Pročítala jsem si znovu a znovu Bářiny poznámky, škrtala a nořila se znovu do jazykových obratů. V tom nelítostném řádění ke mně v noci přicházela múza a sedávala si na okraj mé postele. Našeptávala mi nové snové příběhy plné fantazie. Na poslední chvíli tak vznikly i úplně nové povídky Výjezd a Rubínový.

Nechávala jsem se jejich příběhy opečovávat a druhý den jsem vše svěřila větám. Začalo tak nové řádění a čtrnáct dní bylo peklem i rájem zároveň. Nový rok jsem přivítala s hrbem na zádech, pytli pod očima a volnějším páskem, na jídlo nebylo kdy.

V lednu jsem hrdě poslala předělanou verzi mojí knihy poslala editorovi a těšila se, co mi napíše. Odpověď přišla okamžitě. Že je zasekaný zakázkami a že se ozve nejdříve za šest týdnů. Prskala jsem vzteky. Vydání vlastní knihy zelo nad propastí. Mezitím jsem se zamilovala do nápadu udělat z toho audioknihu. Miluji rozhlasové hry. Hodiny jsem jako malá proseděla u starého tranzistorového rádia a nábožně poslouchala nuance sametových hlasů. Podívala jsem se na svůj účet a zamyslela se. Šetřila jsem si na cestování, ale virus mi tenhle sen úplně zničil. Na rozhodnutí mi stačilo pět sekund. Jdu do toho, Carpe Diem, ne?

Největším oříškem bylo sehnat herce, co by byli ochotní do toho jít a spojit se s neznámým autorem. Měsíc jsem oslovovala různé dabéry, herce i umělecké agentury. Měla jsem přesnou představu, jak by měly hlasy znít, ale stále to nebylo ono. Jednoho dne jsem natrefila na videa, kde brněnští herci z Divadla Husa na provázku četli Dekameron. To rozhodlo. Sylvie Krupanská s vyzrálým ale současně něžným hlasem a Dominik Teleky s charakteristickým témbrem, mladím a silou. Napsala jse jim a čekala na reakci. Největším překvapením bylo, když oba se spoluprací na mé audioknize souhlasili.

Pak stačily jen „drobnosti“, jako je sehnat nahrávací studio, domluvit zvukaře, zajistit smlouvy a sladit termín. Natáčení audioknihy je v dnešní dobře AI hračka, ale já šla ještě tou starou cestou. Byla jsem produkční, sekretářka, manager v jedné osobě. Po večerech i víkendech jsem makala na opravě svých textů knihy. Jako šroub. Bylo potřeba povídky pročistit, doplnit o obsahové pauzy a jazykově upravit. Povídky jsem rozdělila na půl. Ty osobní, ženské a něžné četla Sylvie, ty fantazijní a snové četl Dominik. Usínala jsem vysílením, usměvavá a spokojená. Natáčení den mé audioknihy se blížil.

Zajímá vás, jak jsme ve studiu Indies v Brně nahrávali audioknihu? Přečtěte si další díl deníku.

---

Nejčastější otázky jak najít nakladatele knihy?

Jak vybrat správné nakladatelství pro svou knihu? 

Vyplatí se oslovit nakladatelství, která vydávají knihy stejného žánru. Každé z nich hledá jiný typ rukopisů.

Jak zvýšit šanci na vydání knihy? 

Pečlivě upravený rukopis, kvalitní editace a správně vybrané nakladatelství mohou výrazně zvýšit šanci na úspěch.

Má smysl oslovit více nakladatelství najednou? 

Ano, pokud to jejich podmínky umožňují. Zvýšíte tím šanci, že se váš rukopis dostane k vhodnému editorovi.

Jak dlouho trvá odpověď nakladatelství? 

Doba se liší podle nakladatelství. Může jít o několik týdnů, ale často i několik měsíců.

Co dělat, když nakladatelství dlouho neodpovídá? 

Čekání je běžnou součástí vydavatelského procesu. Vyplatí se být trpělivý a mezitím na rukopisu dál pracovat.

Mám rukopis během čekání dál upravovat? 

Ano. Odstup od textu pomáhá objevit chyby, zlepšit styl i posílit příběh.

Jak důležitá je zpětná vazba při psaní knihy? 

Je naprosto zásadní. Kvalitní zpětná vazba pomůže odhalit slabá místa, která autor po měsících práce často už nevidí.

Jak poznám, že připomínky ke knize mají smysl? 

Nejcennější jsou konkrétní připomínky, které vysvětlují, co nefunguje a proč. Právě ty mohou rukopis výrazně posunout.

Vyplatí se nechat rukopis přečíst někomu dalšímu? 

Ano. Upřímná a konstruktivní zpětná vazba může být cennější než pochvala a často rozhodne o výsledné kvalitě knihy.

Co dělat, když nakladatelství rukopis odmítne? 

Nevzdávat se. Odmítnutí je běžnou součástí cesty za vydáním knihy a mnoho úspěšných autorů jich zažilo několik.

Co pro mě bylo během čekání nejtěžší? 

Nejistota. Člověk neví, jestli se vůbec někdo ozve, a v hlavě si postupně vytváří nejrůznější scénáře.

Co mě při přepisování rukopisu nejvíc posunulo? 

Upřímná kritika. Teprve konkrétní připomínky mi pomohly podívat se na text očima čtenáře.

Udělala bych dnes něco jinak? 

Ano. Méně bych se stresovala čekáním a více důvěřovala samotnému procesu. Dnes už vím, že vydání knihy je spíš maraton než sprint.

Čeho si dnes na celé této etapě nejvíc vážím? 

Že jsem měla kolem sebe lidi, kteří se nebáli říct pravdu. Díky nim je kniha mnohem lepší.