CESTA ZA KNÍŽKOU 3/5

Natáčení vlastní audioknihy

V noci jsem nemohla trémou spát. Když jsem nad ránem usnula, probudila jsem se zpocená. Zdál se mi zase ten samý sen, co kdysi. Sedím za klavírem, orchestr je připravený, hlediště je plné a já nevím, jak začít. Nepamatuji si tóninu a nevím, co mám hrát.

Největší nervy mám z toho video rozhovoru. Na poslední chvíli jsem si vymyslela, že ve studiu natočíme i video upoutávky. Jedno video jako krátkou hranou reklamu a jedno jako rozhovor. Scénář jsme ladili s režisérem po nocích, na improvizaci nebude čas, ve studiu se počítá každá minuta.

Text jsem se sice naučila nazpaměť, ale nějak to pořád nebylo ono, tak jsem včera zase zavolala Báře. Přijela s lahví červeného a nacvičovali jsme výraz. „Musí to být přirozené a nenucené.“ Chechtala se mi, když jsem jí předvedla, co jsem si připravila. Pak si vzala tužku a začala nekompromisně škrtat.

„A taky úderné a krátké. Musíš se víc uvolnit.“ Dodala důležitě.

Otevřeli jsme si víno a začal dril. Ona se proměnila v přísnou učitelku a ze mne se stala malá holka, co se učí do školy.

„Trochu se usměj, ať nevypadáš jako bubák. Trochu, ne jako kobyla.

Zrychli, ať ty lidi neusnou. To je už moc, drmolíš. Nadechni se před tou větou.

Co je? Uprostřed slova se prostě nemůžeš nadechovat.

Co děláš s tím rtem? Nekývej se, nemlaskej, nekoktej, nemrkej…“

„Už mě nech.“ Okřiknu ji po dvouhodinovém mučení.

„Ale jo, už je to celkem dobré.“ Pokyvuje nad poslední verzí.

„Ostuda nebude, ale na Oskara taky ne.“ Rozchechtá se a dodává: „Neboj, nějak to dopadne.“

„Radši už běž, musím ráno brzy vstávat.“ Jdu jí doprovodit.

Úplně ze mě ta tréma spadla.

Ještě za tmy dojedu do studia. Zvukař i režisér jsou na místě, připravují mikrofony a za chvilku dorazí i kameraman a fotograf. Herci přichází v dobré náladě, a ještě dolaďují s režisérem detaily. Teď už jsem jen divák, který sleduje dění v mraveništi. Vařím kávu a snažím se být neviditelná, až na ten moment, kdy máme točit to video, to se mi zase podlomí nohy.

Režisér je trpělivý a vysvětluje, co s rukama, jak mluvit a kam se dívat. Zkoušíme si to nanečisto. Něco jiného je si to zkoušet v klidu doma a něco jiného, když se rozsvítí kamera. Po hodině máme hotovo. Pak přijde ještě malé intermezzo s herci, kde mám mít jen jednu větu. Herci jsou profíci a ve studiu je pořádně veselo. Pomáhají mi s trémou. Svůj improvizační koncert rozjíždějí naplno až mě bolí od smíchu břicho. Režisér pak hlásí, že to máme a že to nějak střihne. Vyklízíme pozice a pozvolna se přesouváme za sklo. Studio se pomalu noří do ticha a nad dveřmi se rozsvítí červená.

Sedím spolu s technickým zvukařem a mistrem zvukařem v místnosti u mixážního pultu a sleduji vytištěný text. V okénku za stěnou jsou vidět soustředěné obličeje herců u velkých mikrofonů. Režisér dává pokyny, opravuje výslovnost a rytmus. Někdy je potřeba přehodit slovosled nebo vysvětlit obsah, v ten moment přijde moje chvíle. Jinak jen sedím a nábožně poslouchám. Moji hrdinové ožívají. Občas ty příběhy nemůžu ani poznat, jak se tím hereckým projevem mění. Mám zavřené oči a nechávám se unášet koncertem nádherných hlasů. Ty nuance, ty nekonečné barvy. Je to tak opravdové a sugestivní. Občas se neubráním slzám, a nejen já, u jedné povídky plakal i režisér. Za chvíli jsme "řvali" všichni, ale smíchy.

Nálady se ve studiu mění podle obsahu.

V deset večer jsme pro dnešní den hotoví. Jsem neskutečně unavená, a to jsem jen seděla a poslouchala. Druhý den se to celé opakuje znovu. Natáčíme od časného rána do večera. Pozoruji okno v malé kukani režie, jak se mění. Za ním proběhl celý den. My jsme zalezlí v noře a společně prožíváme osudy povídek. Večer se dlouze loučíme. Strávili jsme společně celých dvacet čtyři hodin a i naše osudy se na chvilku spojily. Když dojedu domů, je mi najednou smutno. Sedím na posteli a myslím a tu nádhernou atmosféru ve studiu. Tihle skvělí lidé se potkali, aby jedné holce splnily sen. Řinou se mi po spáncích slzy. Úlevou i vděčností.

POKRAČOVAT VE ČTENÍ: CESTA ZA KNÍŽKOU 4/5 - Editace knihy

---

Nejčastější otázky pro natáčení vlastní audioknihy

Kdy začít přemýšlet o audioknize? 

Klidně už během příprav knihy. Pokud o audioknize uvažujete, je dobré s jejím plánováním začít co nejdříve.

Jak vzniká audiokniha? 

Výroba audioknihy zahrnuje výběr herců, přípravu textu, nahrávání ve studiu, režii, střih i finální zvukovou postprodukci.

Jak dlouho trvá natočení audioknihy? 

Záleží na délce knihy a počtu interpretů. Samotné nahrávání obvykle trvá několik dnů, další týdny zabere střih a postprodukce.

Jak vybrat herce pro audioknihu? 

Důležité je, aby hlas odpovídal atmosféře knihy. Mnohem důležitější než známé jméno je schopnost příběh přirozeně interpretovat.

Musí autor být při nahrávání audioknihy ve studiu? 

Nemusí, ale může být velkou pomocí. Autor dokáže vysvětlit význam scén, výslovnost nebo emoce jednotlivých postav.

Musí se text knihy pro audioknihu upravit? 

Ano. Některé věty nebo dialogy je potřeba upravit tak, aby při poslechu zněly přirozeně a byly dobře srozumitelné.

Jak se připravit na natáčení videa ke knize? 

Pomůže krátký scénář, zkoušení nahlas a dostatek času na přípravu. Přirozený projev bývá vždy lepší než naučený text.

Jak zvládnout trému před kamerou nebo mikrofonem? 

Tréma je přirozená. Nejvíc pomáhá důkladná příprava, opakování a lidé kolem vás, kteří vytvoří příjemnou atmosféru.

Vyplatí se propagovat knihu už během jejího vzniku? 

Ano. Fotografie, videa nebo zákulisní pohledy pomáhají čtenářům poznat příběh knihy ještě před jejím vydáním.

Co mě během natáčení audioknihy překvapilo nejvíc? 

Jak obrovský vliv mají herci a režisér na výsledný příběh. Najednou jsem své vlastní povídky slyšela úplně jinak.

Co jsem si z natáčení audioknihy odnesla? 

Především obrovský respekt ke všem profesím, které se na vzniku audioknihy podílejí. Byla to zkušenost, na kterou nikdy nezapomenu.

Co pro mě byly ty dva dny ve studiu?

Splněný sen. Poprvé jsem slyšela své příběhy žít vlastním životem a uvědomila si, že kniha už dávno není jen moje.