top of page

VE STUDIU - Jak vznikly Pihovaté pralinky 3/5

V noci jsem nemohla trémou spát. Když jsem nad ránem usnula, probudila jsem se zpocená. Zdál se mi zase ten samý sen, co kdysi. Sedím za klavírem, orchestr je připravený, hlediště je plné a já nevím, jak začít. Nepamatuji si tóninu a nevím, co mám hrát.


Největší nervy mám z toho video rozhovoru. Na poslední chvíli jsem si vymyslela, že ve studiu natočíme i video upoutávky. Jedno video jako krátkou hranou reklamu a jedno jako rozhovor. Scénář jsme ladili s režisérem po nocích, na improvizaci nebude čas, ve studiu se počítá každá minuta.


Text jsem se sice naučila nazpaměť, ale nějak to pořád nebylo ono, tak jsem včera zase zavolala Báře. Přijela s lahví červeného a nacvičovali jsme výraz. „Musí to být přirozené a nenucené.“ Chechtala se mi, když jsem jí předvedla, co jsem si připravila. Pak si vzala tužku a začala nekompromisně škrtat.

„A taky úderné a krátké. Musíš se víc uvolnit.“ Dodala důležitě.

Otevřeli jsme si víno a začal dril. Ona se proměnila v přísnou učitelku a ze mne se stala malá holka, co se učí do školy.

„Trochu se usměj, ať nevypadáš jako bubák. Trochu, ne jako kobyla.

Zrychli, ať ty lidi neusnou. To je už moc, drmolíš. Nadechni se před tou větou.

Co je? Uprostřed slova se prostě nemůžeš nadechovat.

Co děláš s tím rtem? Nekývej se, nemlaskej, nekoktej, nemrkej…“

„Už mě nech.“ Okřiknu ji po dvouhodinovém mučení.

„Ale jo, už je to celkem dobré.“ Pokyvuje nad poslední verzí.

„Ostuda nebude, ale na Oskara taky ne.“ Rozchechtá se a dodává: „Neboj, nějak to dopadne.“

„Radši už běž, musím ráno brzy vstávat.“ Jdu jí doprovodit.

Úplně ze mě ta tréma spadla.

Ještě za tmy dojedu do studia. Zvukař i režisér jsou na místě, připravují mikrofony a za chvilku dorazí i kameraman a fotograf. Herci přichází v dobré náladě, a ještě dolaďují s režisérem detaily. Teď už jsem jen divák, který sleduje dění v mraveništi. Vařím kávu a snažím se být neviditelná, až na ten moment, kdy máme točit to video, to se mi zase podlomí nohy.


Režisér je trpělivý a vysvětluje, co s rukama, jak mluvit a kam se dívat. Zkoušíme si to nanečisto. Něco jiného je si to zkoušet v klidu doma a něco jiného, když se rozsvítí kamera. Po hodině máme hotovo. Pak přijde ještě malé intermezzo s herci, kde mám mít jen jednu větu. Herci jsou profíci a ve studiu je pořádně veselo. Pomáhají mi s trémou. Svůj improvizační koncert rozjíždějí naplno až mě bolí od smíchu břicho. Režisér pak hlásí, že to máme a že to nějak střihne. Vyklízíme pozice a pozvolna se přesouváme za sklo. Studio se pomalu noří do ticha a nad dveřmi se rozsvítí červená.


Sedím spolu s technickým zvukařem a mistrem zvukařem v místnosti u mixážního pultu a sleduji vytištěný text. V okénku za stěnou jsou vidět soustředěné obličeje herců u velkých mikrofonů. Režisér dává pokyny, opravuje výslovnost a rytmus. Někdy je potřeba přehodit slovosled nebo vysvětlit obsah, v ten moment přijde moje chvíle. Jinak jen sedím a nábožně poslouchám. Moji hrdinové ožívají. Občas ty příběhy nemůžu ani poznat, jak se tím hereckým projevem mění. Mám zavřené oči a nechávám se unášet koncertem nádherných hlasů. Ty nuance, ty nekonečné barvy. Je to tak opravdové a sugestivní. Občas se neubráním slzám, a nejen já, u jedné povídky plakal i režisér. Za chvíli jsme "řvali" všichni, ale smíchy.

Nálady se ve studiu mění podle obsahu.

V deset večer jsme pro dnešní den hotoví. Jsem neskutečně unavená, a to jsem jen seděla a poslouchala. Druhý den se to celé opakuje znovu. Natáčíme od časného rána do večera. Pozoruji okno v malé kukani režie, jak se mění. Za ním proběhl celý den. My jsme zalezlí v noře a společně prožíváme osudy povídek. Večer se dlouze loučíme. Strávili jsme společně celých dvacet čtyři hodin a i naše osudy se na chvilku spojily. Když dojedu domů, je mi najednou smutno. Sedím na posteli a myslím a tu nádhernou atmosféru ve studiu. Tihle skvělí lidé se potkali, aby jedné holce splnily sen. Řinou se mi po spáncích slzy. Úlevou i vděčností.



Povídky Pihovaté pralinky koupíte tištěné, jako eknihu i audioknihu.




#pihovate pralinky

#příběhknížky


Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
makywrite-copywriter.jpg

Díky že jste se stavili 

Píšu si pro radost. Ráda poslouchám zajímavé příběhy. Nechávám je proniknout do mých textů. Líbí se mi jejich skrytá poselství.

Nakoukněte do knihkupectví
 

JE LIBO EKNIHU, AUDIOKNIHU?
 

  • Facebook
  • Instagram
  • Black YouTube Icon
bottom of page