VYHOŘELÁ

„Jaká já dřív byla! Ten oheň, co jsem uměla rozpoutat, žár a jiskry.

To byla tenkrát podívaná.

Hrálo se, tancovalo a teď je konec.

Jsem použitá a k ničemu.“

Pěstěná ruka ji zdvihla ze země.

Ulomila hlavičku a namalovala linku ke spánku. Dveře se otevřely a vešla služebná: „Už jsem ji našla,“ a podávala jí hlinku. „Poradila jsem si, nemohla jsem na tebe čekat. Pán tu bude každou chvíli a tohle je stejně lepší.“

Usmála se na sebe do zrcadla, byla spokojená a schovala si vyhořelou sirku do kapsičky pod sukní.

#vzdyckyjsiuzitecny