DŘINA - Jak vznikly Pihovaté pralinky 2/5

Prvním krokem je sehnat vydavatele a editora. Poslala jsem jim rukopis a netrpělivě čekala na vyjádření. K mému překvapení vydavatel kývnul, že by tohle možná mohlo někoho zajímat a editor přijal nabídku.


Připsal jen, že toho má teď hodně, ale že si to přečte a pošle vyjádření později. Skáču radostí, ale jak se ukáže, je to zbytečně brzy. Dlouhé týdny potom se nic neděje. Jsem netrpělivá a podrážděná, zakusují se do mě pochybnosti.

„Chtěla jsem jen vědět, co si o tom myslíte. Nedokážu to sama už vůbec posoudit a ráda bych znala nezaujatý názor.“ Prosím ho v dalším emailu. Přijde mi takové nijaké hodnocení, s tím, že on není cílová skupina. Dobře, říkám si, není cílová skupina, ale snad už toho v životě přečetl dost na to, aby mi řekl, zda to má nebo nemá šanci, ne? Čílím se a znovu žádám o recenzi. Týdny plynou a velké nic se válí v éteru. Jsem zoufalá a nedočkavá.


Mezitím znovu a znovu pročítám a opravuji texty, ale nevím, jak postoupit dál. Vánoce jsou za týden a editor mlčí. S poslední nadějí posílám celý text Báře, zda by mi znovu nepomohla. „Nepotřebuji žádný med kolem pusy, potřebuji kritiku, až na dřeň.“ Píšu jí prosebně. Druhý den ráno mám schránku plnou, Bára makala přes celou noc.


„Přeskládej pořadí. Modře podtržené povídky úplně vyhoď, zelené jsem vůbec nepochopila, tam není asi úplně jasná obsahová linka a červeně označené více rozviň. Žlutě jsou povídky se silnými emocemi, ty mě dostaly, stejně udělej i ty ostatní. Dej si pozor na stylistiku, souvětí a někdy až přílišnou strohost. Na ultra krátké věty se vykašli, bacha na střídání časů a ty povídky z konce dej na začátek.“ Jsem nadšená, přesně tohle jsem potřebovala. Musím jí zavolat.


„A jaký jsi z toho měla dojem?“ Ptám se zvědavě.
„Měla jsem z toho pralinky až na prdeli.“ Odpoví a já se tetelím radostí.

Virus nás přes Vánoce uvěznil doma, tak jsem svátky trávila se svými povídkovými hrdiny. Nebýt jich, asi by mě ta samota sežrala za živa. Z gruntu jsem všechny povídky přepisovala. Makala jsem deset hodin denně a byla jsem k nim krutá. Pročítala jsem si znovu a znovu Bářiny poznámky, škrtala a nořila se znovu do jazykových obratů. V tom nelítostném řádění ke mně v noci přicházela múza a sedávala si na okraj mé postele. Našeptávala mi nové snové příběhy plné fantazie. Nechávala jsem se jimi opečovávat a druhý den jsem vše svěřila větám. Začalo tak nové řádění a čtrnáct dní bylo peklem i rájem zároveň. Nový rok jsem přivítala s hrbem na zádech, pytli pod očima a volnějším páskem, na jídlo nebylo kdy.


V lednu jsem hrdě poslala předělanou verzi editorovi a těšila se, co mi napíše. Odpověď přišla okamžitě. Že je zasekaný zakázkami a že se ozve nejdříve za šest týdnů. Prskala jsem vzteky. Mezitím jsem se zamilovala do nápadu udělat z toho audio knihu. Miluji rozhlasové hry. Hodiny jsem jako malá proseděla u starého tranzistorového rádia a nábožně poslouchala nuance sametových hlasů. Podívala jsem se na svůj účet a zamyslela se. Šetřila jsem si na cestování, ale virus mi tenhle sen úplně zničil. Na rozhodnutí mi stačilo pět sekund. Jdu do toho, Carpe Diem, ne?


Největším oříškem bylo sehnat herce, co by byli ochotní do toho jít a spojit se s neznámým autorem. Měsíc jsem oslovovala různé dabéry, herce i umělecké agentury. Měla jsem přesnou představu, jak by měly hlasy znít, ale stále to nebylo ono. Jednoho dne jsem natrefila na videa, kde brněnští herci četli Dekameron. To rozhodlo. Ona, přibližně ve stejném věku jako já, s vyzrálým ale současně něžným hlasem a on s charakteristickým témbrem, mladím a silou.


Největším překvapením bylo, když oba se spoluprací souhlasili.

Pak stačily jen „drobnosti“, jako je sehnat nahrávací studio, domluvit zvukaře, zajistit smlouvy a sladit termín. Byla jsem produkční, sekretářka, manager v jedné osobě. Po večerech i víkendech jsem makala jako šroub. Bylo potřeba povídky pročistit, doplnit o obsahové pauzy a jazykově upravit. Povídky jsem rozdělila na půl. Ty osobní, ženské a něžné četla ona, ty fantazijní a snové četl on. Usínala jsem vysílením, usměvavá a spokojená. Natáčení den se blížil.


POKRAČOVAT VE ČTENÍ: VE STUDIU - Jak vznikly Pihovaté pralinky 3/5


Povídky Pihovaté pralinky můžete mít tištěné, jako eknihu i audioknihu.




#pihovate pralinky

#příběhknížky


Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
makywrite-copywriter.jpg

Díky že jste se stavili 

Píšu si pro radost. Ráda poslouchám zajímavé příběhy. Nechávám je proniknout do mých textů. Líbí se mi jejich skrytá poselství.

Nakoukněte do knihkupectví
 

JE LIBO EKNIHU, AUDIOKNIHU?
 

  • Facebook
  • Instagram
  • Black YouTube Icon